František Fošum, majitele společnosti, který si splnil svůj sen, se věnuje renovaci veteránů.

V malé vísce Radčice u Vodňan sídlí společnost Fošum cars. Když se před ní zastavíte, ani v nejmenším by vás nenapadlo, s čím vším se za jejími dveřmi můžete setkat. Rádi jsme přijali pozvání na návštěvu a při této příležitosti vyzpovídali pana Františka Fošuma, majitele společnosti, který si splnil svůj sen a věnuje se renovaci veteránů. 

Kdy jste se poprvé začal zajímat o motorismus a začal přemýšlet o práci v autoopravárenství?

Motorismus mě zajímal již od malička, protože tatínek byl motoristický nadšenec. O vlastním autoservisu jsem začal snít od roku sedmdesát devět, kdy jsem pracoval v Německu. Navštívil jsem tam tenkrát renovační dílnu, která opravovala Mercedesy, a byl jsem jak v Jiříkově vidění. Tam jsem poprvé začal přemýšlet o vlastním servisu, jenže v Čechách byla hluboká totalita. Ale pořád jsem ten sen měl v hlavě, až se mi ho postupně asi před dvaceti lety podařilo uskutečnit. A v současné době činí renovace historických aut většinu naší práce.

Vaše společnost je v rodinném vlastnictví. Kdy jste začal podnikat a jaké služby, kromě toho, že renovujete veterány, nabízíte?

Ano, v současné době je společnost zcela v rodinném vlastnictví. Už v roce osmdesát osm jsem na základě povolení městského národního výboru provozoval ve své dílně v garáži karosářské práce. A v roce devadesát jsem přišel sem do Radčic u Vodňan, kde jsme zrekonstruovali jednu část areálu a založili firmu. Splnil jsem si tím svůj sen mít vlastní servis. Postupem času jsme založili společnost s ručením omezeným, kterou jsem vlastnil napůl s jinou společností. V současnosti jsem jediný majitel společnosti. Nabízíme kompletní servis jak nových aut, tak veteránů.

Jaká je, kromě klasického papírování a komunikace s dodavateli či zákazníky, vaše každodenní, rutinní práce?

Vzhledem k tomu, že se zabýváme celkovými renovacemi, každodenní práce probíhají ve smyslu demontážních, karosářských, lakařských, mechanických prací včetně zpětné kompletace. Práce je naštěstí díky veteránům hodně pestrá a není zcela rutinní, protože někdy je více práce kolem kompletace, jindy je více karosářských prací a příště zase prací v lakovně.

Co se týká oprav nových vozů, jak velký je u vás rozsah oprav vozů po havárii?

V posledních letech je velký odklon od velkých oprav. Máme smlouvu s jedním autorizovaným servisem a pojišťovnami. Jde o karosářské nebo lakýrnické práce, někdy to jsou kompletní opravy. V dnešní době se opravy, při nichž se musí vyměnit více než pět dílů, většinou nerealizují, jedná se o totální škody. I když máme špičkovou rovnací stolici, děláme na ní jen výjimečně. Spíše ji využíváme ke stavbě veteránů, například ke tvorbě stavebních rámů a podobně.

Jak dlouho pracujete s materiály Standox a které produkty hlavně používáte?

Se Standoxem spolupracujeme již od roku 1991, kdy jsme materiály Standox odebírali ještě z Německa. Poté nám začala tyto materiály dodávat společnosti Servind. S výjimkou krátké pauzy v naší spolupráci pracujeme s materiály Standox do dnešní doby. Nikdy jsme neměli problémy s těmito produkty, jsme velmi spokojeni s poskytovaným servisem, koloristikou a nespornou kvalitou produktů. Používáme kompletní materiály, od podkladu, přes báze Standohyd, až po čiré laky.

Vzpomenete si, jaká byla nejzajímavější práce po dobu vaší existence?

Nejzajímavější práce byly z oblasti veteránů a byla jich celá řada. Nyní pracujeme na velice zajímavé zakázce vozu Tatra 17 z roku 1927 po hraběti Franci Kinském z Červeného Kostelce. Auto má i certifikát původu. Zajímavé je, že je mezitypem mezi Tatra 17 a Tatra 17/31. Těchto vozů se vyrobilo zhruba 50 jako typ 17, ale už měly modernizaci motoru a podvozku jako novější typ 17/31, ale toto označení ještě nenesly. To je pro mě velice zajímavá práce. Dále například nyní renovujeme Škodu Popular, kterou celou dobu od roku 1939 až dodnes vlastní jedna rodina.

Co je typického a zároveň mimořádného na vaší společnosti?

Jsme skutečně schopni zrealizovat velice kvalitně celkovou renovaci aut a nezáleží na konkrétních typech. Kromě finálního chromování poskytujeme všechny práce a služby související s opravami a renovacemi automobilů. Myslím si, že podobně srovnatelných firem v České republice moc není.

Vy provádíte i čalounictví, že ano?

Ano, v našem areálu máme plně vybavenou čalounickou dílnu a provádíme veškeré čalounické práce. Já mám takovou zásadu, že rád na všechny práce osobně dohlížím.

Zabýval jste se renovacemi veteránů hned od počátku založení firmy?

Ne tak úplně. Renovací jsem se sice zabýval už od mládí, ale renovoval jsem motocykly starých značek, např. NSU nebo BMW. Sám jsem si prvního veterána, Mercedes 170, pořídil, když mi bylo dvacet sedm let. Veterány jsme částečně renovovali už od počátku devadesátých let, kdy jsme například prováděli pro několik firem karosářské a lakýrnické práce. My jsme chtěli dělat renovace ale kompletně a nakonec jsme se k tomu postupně dopracovali. Už více jak deset let děláme komplexní renovace a posledních osm let je to naše hlavní činnost. Začínali jsme spíše youngtimery, auty ze sedmdesátých let a postupem času jsme přecházeli k těm starším a starším.

Když se to tenkrát lámalo a přemýšlel jste o tom, že byste se chtěl věnovat veteránům, bylo to spíše proto, že to byla vaše srdeční záležitost, nebo v tom byl spíše ekonomický aspekt. Tedy, že to tady skoro nikdo nedělal, tak proč byste se tím nezkusili živit?

Vždycky to byl můj sen. Inklinoval jsem k těm krásným starým autům, která mají duši, více než k těm úplně novým. Chtěl jsem tuto práci dělat už od roku osmdesát devět, ale podmínky pro ni nebyly moc dobré a také o ni nebyl moc velký zájem. Bylo tu několik firem, které se tím zabývaly, ale převážně pro zahraniční zákazníky. Já jsem s nimi začínal a lakoval pro ně nebo dělal karosářské věci. Hlavní ale na tom je, že mě práce na těch starých autech neuvěřitelně baví. Každé auto je jiné, jinak krásné. Pro mě to je splnění životního snu a každé ráno se těším do práce. A abych odpověděl na vaši otázku kompletně. Práce na veteránech není zdaleka tak ekonomicky výhodná, jako oprava nových aut. Spousta lidí si myslí, že se na nich vydělávají velké peníze, ale není to pravda. Je to slušně zaplacená práce, když ji dokážete kvalitním způsobem udělat. Ale oprava havarovaných aut nebo náročnější servis nového auta je pro firmu finančně zajímavější.

Na jaké vozy se při renovacích specializujete?

Od mládí jsem zatížený na Mercedesy a anglické vozy. Vždycky jsem fandil anglickým autům a motocyklům, hlavně těm sportovním. Angličané byli v padesátých letech hodně vepředu. Měli třeba nádherné auto Jaguar XKSS, které např. vlastnil americký herec Steve McQueen. Dá se říci, že renovujeme hlavně německá a anglická auta. Nebráníme se ale ani jiným značkám. V současnosti renovujeme například Škodu Popular, tisícovku embéčko, nebo třeba amerického Lincolna.

A je například nějaké časové období, na které se zaměřujete? Protože někdo říká, že správný veterán je s loukoťovými koly, jiný zase, že ho tyto nebaví, protože je náročné s nimi vyjet.

To je velmi individuální záležitost. Opravovali jsme například havarovaný Dodge z roku 1919. I když je to krásné auto a technicky v pořádku, tak je to spíše záležitost pohledová a muzeální. Mně osobně jsou nejbližší auta z padesátých až sedmdesátých let. Je to taková ta klasika, kdy každé auto bylo jiné, bylo jinak krásné a přitom se s nimi dá dobře jezdit.

Můžete nám shrnout průběh samotných renovací aut? Od čeho se začíná, přes co pokračuje a čím to končí?

V naší firmě se automobil rozebere do posledních šroubků a zjistí se jeho skutečný stav. Je to velice důležitá činnost, protože ve skutečnosti se při rozborce do značné míry určuje rozsah a náročnost samotné opravy. Čím více věcí se připraví a čím méně se improvizuje, tím je snazší finální kompletace. Toto musí být na zřeteli po celou dobu renovace. Pak jde auto do karosárny, kde už ale karosář musí spolupracovat i s lakýrníkem a mechaniky. Po nalakování přichází na řadu celková kompletace.

Vzhledem k tomu, že se bavíme o velmi starých vozech, může být problém dohledat jejich dokumentaci. Jakým způsobem ji sháníte?

Já mám dalšího koníčka a to je celoživotní vytváření sbírky různých dokumentací, knih a časopisů. V podstatě mám na téměř všechna auta manuály i katalogy. Myslím si, že když je dílna dobře vybavená, má kvalitní lidi a pokud má k renovovanému automobilu potřebnou dokumentaci, tak má v uvozovkách vyhráno.

Dnešní doba je plná internetu. Je pro vaši profesi internet zajímavý? Lze také díky němu dohledávat a čerpat nějaké historické informace?

Je pravda, že se na něm dá dost informací získat, ale zdaleka ne všechny. Pro tuto práci je důležitá osobní zkušenost. Je dobře, že na našich webových stránkách se mohou naši zákazníci či zájemci o naši práci dovědět více.

Vzpomenete si, řádově, kolik jste za tu dobu ve firmě zrenovovali vozů?

Je to těžké, protože jsme renovovali auta i za totality. Ale myslím si, že od mého mládí do dneška to mohlo být kolem sta aut. To je slušné číslo, když vezmeme v potaz, že taková renovace trvá někdy i celý rok a více. Momentálně jsme schopni renovovat tak čtyři až šest aut ročně. Ale rozsah prací je značně rozdílný. Záleží na stavu aut a dostupnosti náhradních dílů.

Umíte nějak vyspecifikovat zákazníky, kteří si u vás nechávají renovovat auta?

Myslím si, že se nedají moc specifikovat. Jsou to jednotlivci, drtivou většinou Češi. Dá se říci, že někdo má auto jedno, kterým si chtěl splnit svůj sen, a někdo si třeba tvoří celou sbírku. Pak jsou samozřejmě lidé, kteří věděli už velmi dávno, že koupě veterána je dobrou investicí do budoucnosti, postupně si je pořizovali a teď je nechávají renovovat. Máme také několik zákazníků z Německa a Rakouska, ale ti opravdu tvoří jen zlomek.

Takže ze strany lidí to může být tedy i jistá finanční investice?

V dnešní době není žádným tajemstvím, že veteráni jsou z velké míry investiční záležitostí. Jejich cena poměrně rychle stoupá. Osobně si myslím, že na úroveň renovací se v poslední době začíná klást daleko větší důraz. Hodnotu mají dva typy veteránů – veterány, které jsou ve velice dobrém nálezovém stavu před renovací, a potom ty skutečně kvalitně zrenovované. Částečně nebo nekvalitně renovované budou ztrácet na ceně.

Jaké nejstarší auto jste u vás dělali?

Nejstarší auto, které jsme opravovali, je již zmíněný Dodge z roku devatenáct a několik automobilů z třicátých let. Většinou ale renovujeme poválečná auta. Dodge byl tak nejenom nejstarším, ale i jedním z nejexotičtějších aut.

Před naším rozhovorem jste se zmínil, že jste byl na výstavě veteránů ve Stuttgartu. Sbíráte tímto způsobem nějakou inspiraci, co je právě zajímavého, co se jak kde dělá?

Jezdit na takovéto prestižní akce, jako je Stuttgart nebo Salzburg, je inspirativní. Každá výstava je zajímavým setkáním a možností porovnávat svou práci. Každý má touhu být nejlepším a posoudí to jedině srovnáním s ostatními.

Jezdíte na tyto akce i vystavovat?

My jsme se k tomu zatím nedostali, ale velmi rád bych se už příští rok podobné výstavy, jako je právě Stuttgart nebo Essen, zúčastnil. Dříve jsem z toho měl velký respekt, ale na těchto výstavách jsem zjistil, že kvalita naší práce je plně srovnatelná s ostatními.

Když bych se ještě vrátil k lakovacím materiálům... Od letošního roku platí nová legislativa, která nařizuje použití vodou ředitelných barev i na veterány. Změní se pro vás něco a používali jste tyto již i pro veterány?

Trochu se problémů samozřejmě obávám. Ale myslím si jednu věc. Co se týká rozpracovaných zakázek, rozdíly v odstínech budou tak minimální, že u celolaků nevidím problém. Může ale nastat to, že jsme nalakovali řadu veteránů a může se stát, že majitel automobilu nějakou část poškodí. Pak bude následovat oprava a zde se problémy vyskytnout mohou. Věřím ale, že ve spolupráci se Standoxem tyto problémy vyřešíme. U veteránů se můžeme daleko více a déle věnovat lakýrnickým pracím než u lakování nových aut. U nich chce zákazník mít hotovou opravu v řádu dnů, zatímco u veteránů je to v řádu týdnů a měsíců.

Kolik zaměstnanců u vás se věnuje vyloženě veteránům? Máte to nějak rozdělené?

Veteránům se musíme věnovat všichni. Všech 15 zaměstnanců je dostatečně kompetentních pracovat jak na starých, tak na nových autech. Tři mechanici dělají na veteránech, ale v případě volné kapacity je přesouváme i na opravy nových aut. Co se týká lakování, lakýrnických prací u veteránů máme pouze několik, takže naši dva lakýrníci mají dost volné kapacity a pracují samozřejmě i na nových autech. Nyní se snažíme efektivně zaplnit kapacitu lakovny. Možnost dalšího rozvoje vidíme u oprav nových aut. Poslední dobou se nám podařilo domluvit s několika servisy a pojišťovnami, které nám dodávají práci. Hodně nám pomohla výstavba nové haly. Ten prostor je pro efektivitu oprav velice důležitý. Máme nyní možnost zákazníkům veterány u nás i zazimovat a provést přes zimu potřebnou údržbu. Těch pozitivních dopadů je tolik, že jsem to ani sám nečekal.

Když se u vás rozhlížím, tak vidím, že vás nezajímají pouze stará auta, ale i vybavení vaší kanceláře se skládá ze starších kousků nábytku.

Nábytek je z roku 1895 a na zdi taková krásná dobová fotografie neznámé dílny z počátků opravárenství. Já mám moc rád staré věci, které mají svoji duši. Ten moderní svět je takový pragmatický, účelový a studený. Staré věci mi tu tvoří jakousi příjemnou kulisu, i když nejsou vždy úplně prakticky využitelné. Rád sbírám stará rádia, přilby. Mám například přilbu Zdeňka Polanky, který byl několikanásobným mistrem světa. Nebo tady mám i původní prospekty na motocykly ČZ z roku 1938, jsou v nich krásné reklamní slogany.

Kdybyste chtěl stručně vystihnout svou práci, co pro vás znamená?

Mám to štěstí, že má práce je zároveň i mým koníčkem. A splnil se mi životní sen, což se každému nepodaří.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se vám i nadále daří.

Fotografie

# # # # # # # #

Nahoru